na Blog.cz

Chtěla jsem začít zaručeným otvírákem článků, odstavečkem o počasí, ale nemůžu se rozhodnout, jestli na to horko chci nadávat nebo pět ódy. Jo, je to otravný být furt ulepená a nevědět, jestli říct otevřenému oknu jo nebo ne, protože je diskutabilní, jestli je větší horko v místnosti nebo venku. Ale na druhou stranu jsem konečně už mohla odhodit bundy, šátky, mikiny, tenisky a další oteplovací věci. Vždyť jaroléto je tak krásný období, kdy člověk může konečně ukázat všechnu svoji svoji originalitu v oblékání aniž by se stresoval, jestli mu nebude zima.

Měla jsem příšernej týden, protože jsem pokazila všechny možný písemky, a jelikož teď vůbec nerozumím učivu, pravděpodobně pokazím i ty další. A k tomu mě příšerně bolí záda a nepomáhají žádný existující protahovací cviky, takže je asi nejvyšší čas dojít se konečně objednat na rehabilitaci, kam jsem poslaná už asi tři měsíce, ale ještě jsem se tam nestihla zastavit, protože to mám hrozně daleko, asi sedm minut průměrně rychlé chůze.

Jo a za čtrnáct dní jdu na koncert Charlie Straight, takže slibuju další report do sbírky. Bude následovat ty slíbené z Majálesu, které ještě nemám ani rozepsané.

Celý týden jsem nebyla schopná se ozvat, protože byl majáles. Kdo bydlíte ve městě, kde se majálesy pořádají, nebo na ně jezdíte, víte, o čem mluvím. Celý týden jsem byla jako na drogách a přemýšlela jsem skoro jenom nad tím, do kterého klubu běžet na který koncert nebo které divadlo. Z celýho týdne mám dost dobrých zážitků, postupně o nich plánuju napsat samostatné články, abych aspoň trochu taky zaplnila rubriku reporty, která chudák zeje prázdnotou.

Je možné, že mám tak málo zážitků ?

Celý majáles vyvrcholil včera, kdy se všichni lidi široko daleko navalili poblíž hlavní stage a pili, kouřili a poslouchali muziku. Program byl sice sestavený trochu podivně, protože hlavní a vedlejší stage se buďto kryly a nebo nebylo nikde nic, ale s kamarádkami okolo to nebyl až takový problém.

Slíbila jsem si, že nebudu pít nebudu moc pít nebo aspoň nebudu míchat. Jenže ono se to vždycky nějak schumelí a nakonec jsem vypila pivo, tequilu, pivo, pivo, tequilu, rum s kolou, ... zajedla to přesmaženýma brambůrkama a ráno jsem myslela, že je po mně. Ale nezvracela jsem, protože jsem se prostě zařekla, že po alkoholu zvracet nikdy nebudu. A já mám pevnou vůli! :D

Suma sumárum to ale byla fajn odpoledno-večero-noc. Našla jsem nový dobrý kapely, zaskákala si na electro rock a potkala starý kamarády.

Jistě tomu všichni budete odmítat věřit, ale jsem tak líná, že jsem přestala cvičit. Po tom, co jsem začínala ten cvičební program už asi potřetí a stejně jsem s tím po dvou dnech zase sekla, mi už došla trpělivost. Proto jsem si velkoryse udělala ústupek, že si čas od času (ale nic se nemá přehánět!) zacvičím něco posilovacího, jen tak na udržení mého vypracovaného svalstva, které nemám.

Rozhodla jsem se, že se budu rozvíjet i kulturně, a proto hodně čtu. Hlavně proto, že jsem si půjčila hodně knížek a musím je stihnout přečíst v limitu. Momentálně rozečteným Mužům, kteří nenávidí ženy jsem dala další šanci a představte si, že na straně 107 to začalo být i docela zajímavé. Heuréka!

A ve jménu nových šancí a pokusů jsem se dneska spontánně rozhodla, že budu pěstitelem. Koupila jsem si semínka pažitky a bazalky, abych co možná nejvíc minimalizovala šanci, že bych snad té rostlině mohla svojí zahradnickou péčí ublížit, a zítra je zasadím.

Budu vás pravidelně informovat o pěstitelském úspěchu!! A nebo možná taky ne, protože žádný nebude.

Teď spěchám na kamarádův koncert, s nadějí, že tam potkám nějakého bohémského typana - muzikanta, který bude okouzlen mojí nebeskou krásou a zoufale mě bude prosit o číslo. ^^

Už tři dny se chystám napsat článek, ale pořád se k tomu nemůžu dokopat. Konec konců, neděje se nic zvláštního, co by si zasloužilo velkou pozornost.

Absolvovala jsem předposlední poslední zvonění svého života. Bylo to příšerný jako vždy, nevím, proč to ti maturanti dělají, ale každopádně se těším, až to budu moct udělat taky. Obstála jsem letos jako dáma, nebyla jsem ani moc pomalovaná a smradlavá.

Svítí sluníčko, tak se s předstihem snažím opalovat, abych letos v létě nebyla zase jak ten čerstvý sýr. Nebaví mě to jako každoročně a nemůžu pochopit, co ti lidi na tom opékání se mají.

Čtu Muže, kteří nenávidí ženy od Larssona, jsem na straně sto a nebaví mě to. Zásadně totiž musím mít něco extra: když to celý svět považuje za bestseller, S. to zhodnotí jako hovadinu.

A zkouším všechny možné domácí masky na poškozené vlasy, protože se chci vyhnout střihání konečků. Poslední pokus byl olej+vajíčko+káva a nečekaně to bylo úplně k ničemu. Nevěřte přírodě.

Teď jsem docvičila Jillian a mám pocit, že už na téhle počítačové židli budu muset strávit zbytek svého mladého života, protože se už nikdy nehnu. Jakkoliv je ta ženská sympatická, začínám ji silně nenávidět.

Představte si to:

já cvičím a nemůžu ani popadnout dech

ona cvičí a u toho na mě anglicky vyřvává: "Vím, že je to těžký, ale namáhejte své tělo! Vaše tělo si zvykne! Když chcete změnu, musíte vydržet!"

Pokud to jde, vždycky se snažím chovat se jako slušně vychovaná žena a nebýt sprostá, ale v těchto chvílích mě napadají slova, která by se styděl vyslovit i chlap.

Jdu se osprchovat a potom koukat na Cesty domů, protože ačkoliv je to strašně stupidní seriál, Martin Kraus je natolik sexy herec, že u toho klidně tu hodinu vydržím. :)

Myslím si, že tam, kde se řídí chod našich životů, čeká připravený nějaký šotek, pozoruje, co děláme, a snaží se nám to co nejvíc zkomplikovat.

Zrovna, když jsem to konečně začala myslet vážně s tím budováním sebevědomí, objeví se v obchodě na reklamacích prodavačka, která mi řekne, že kalhoty se mi zničily proto, že jsem do nich tlustá.

Ne, ty kalhoty se mi zničily proto, madam, že je to aušus dovezený odněkud z Asie.

Jediné, co se mi jakž takž povedlo, bylo cvičení. U blogerky Lizz jsem našla cvičební programy Jillian Michaels, která slibuje za krátkou dobu skvělý výsledky. Je pravda, že to cvičení je opravdu maso, ale na mě nejspíš fungují jenom radikální věci, protože nejsem trpělivý typ, který by byl ochotný čekat tři měsíce na to, že zhubne o centimetr kolem břicha.

Akorát mi bohužel na cvičení moc nezbývalo času, protože jsem jako organizátorka přímo příšerná. Tudíž si přidávám na seznam úkolů novou položku: naučit se hospodařit s časem.